[ lýem emerhsn ]
 |
|
| |
vitality [ 0 ] × defense [ 0 ]
- Jak se od něj očekává, je přirozeně chytrý a vynalézavý. Mnohdy dokáže přijít na takové věci, které by normálního smrtelníka ani ve snu snad nenapadly. Ovšem to, že není tak inteligentní jako jeho rodiče je zapříčiněno tím, že nemá trpělivost si jen tak k něčemu sednout a číst o tom do zblbnutí. To ho skutečně nebaví. Možná proto zná vždy jen praktické začátky, jelikož k podrobnostem se nikdy nedostane. Jak zapojit obvod, vyřadit z provozu jedním kliknutím počítač a podobné věci, aby mezi vrstevníky nevypadal jako naprostý nevzdělanec. Spíše si vždycky zakládal na tom, co člověk skutečně umí a ne co pouze teoreticky ví, ale v praxi mu jsou ty poznatky zcela na nic. Nikdy neměl problém se jen tak s někým pustit do řeči, na to je extrovertní až to občas bolí. Jeho obrovskou předností je, že dokáže být naprosto báječným týmovým hráčem. Že byste to do něj neřekli? No, zdání často klame. V jeho případě se na tom podepsaly tři roky lakrosu. Rodiče ho tam přihlásili v naději, že by si tam mohl vybít svoji agresi a zabavit se. Nejen to se jim splnilo, dokonce k tomu získal i určité bonusy. Ty spočívaly například v tom, že se naučil dobře běhat, aby si udržoval jistou kondičku a při hře nevypustil duši nebo v tom lepším případě nezkolaboval. Mezi základní um v lakrosu patří jistě ovládání hole. Tu si dokáže přehazovat z jedné ruky do druhé, klidně i za zády a různě s ní otáčet. Takže je docela možné, že pokud by to bylo potřeba, dokázal by bojovat s něčím, co je lakrosové holi celkem podobné. Taktéž se časem naučil dobře mířit, aby míček dostal tam, kam potřebuje, ať už do spoluhráčovy kapsy na holi nebo rovnou do branky. Díky tomuto kontaktnímu sportu docela ví, kde jsou slabiny nebo stačí jen trochu zabrat, aby už ležel ten druhý na lopatkách - tedy především u kluků ví. Možná nezná přesná pojmenování daných míst, ale v praxi názvy stejně nepoužije.
- Jedním a pravděpodobně i největším jeho problémem je fakt, že moc dobře neumí ovládat svůj vztek. To, že je mladší než jeho bratr mu k tomu také moc nepřidalo, když mu Elliot v dětství - mnohdy i nyní, když už by měli mít oba rozum - dělal samé naschvály. Stačí díky tomu skutečně jen málo, aby zcela vyletěl do nepříčetnosti a pustil se do vás vším, co má po ruce. V ten moment vůbec necítí žádnou bolest ať ho mlátíte čímkoli. Jeho mozek je prostě totálně zatemněný a jediné na co se soustředí je vybití toho všeho vzteku. Až když se dostane do klidnějšího režimu tak začne vnímat okolí a třeba i to, že má nějaké zranění. Jasně se od toho odvíjí i zbrklost, jež mu rozhodně není cizí. I když není žádným hlupákem, nad tím, co dělá prostě moc v daném okamžiku nepřemýšlí a jde do všeho doslova po hlavě, následky řeší až poté. Nač se jimi zdržovat dříve, no ne? V takovém tom svém „agresivním módu“ kolikrát udělá nebo řekne něco, co by za normálních okolností nikdy nechtěl. I to je jasným důkazem, že nad ničím skutečně nepřemýšlí. Také dělá hodně velký problém jeho občasná namyšlenost, kdy si myslí, že celý vesmír se točí pouze kolem něj. Není to tak časté jako jeho vztek, ale občas se tak také dokáže chovat. Tím, že u nich v kraji není nic co by se podobal o přírodě, ale jen pouhá betonová pláň, tak absolutně nic netuší o bylinkách ani jiných rostlinstvech. Mohl by si to sice přečíst, ale jak už bylo z míněno, na to zrovna dvakrát není a navíc by to nikde v okolí ani nenašel, tak by mu to bylo k ničemu. Stejně tak ani netuší jak se dá přežít v přírodě. Je zvyklý na obchody a vše, co potřebuje tak si může koupit, to že by si k snědku musel něco ulovit je pro něj trochu future budoucnost, které se snad nikdy nebude muset dožít.
- [ file 001 ] Narodil se jako nejmladší dítě do rodiny Emersonových. Nikdy se neměli zrovna špatně, za což mohli vděčit hlavně jejich rodičům, kteří byli oba velmi chytří a vynalézaví. Oba se tak podíleli na vymýšlení či zdokonalování elektroniky, jež se v Kapitolu hodně prodávala a zajišťovala jim tak hezký plat. Liam nebyl nikdy tím synem, kterého by si tak vzdělaní rodiče ve Třetím kraji mohli přát. Žil a stále žije ve stínu svého o dva roky staršího bratra, jež je dle všech měřítek pro tento kraj naprosto dokonalý. Liam takový není. Už když mu jako malému dali do rukou stavebnici, aby rozvíjel své myšlení, letěly jednotlivé kousky přímo proti stěně, když se mu nedařilo je poskládat pěkně k sobě. Ve škole to poté nebylo o moc lepší. Když ostatní děti věděly odpověď hned a on nad tím musel ještě přemýšlet, strašně jej to frustrovalo a mnohdy třískl prostě s učebnicí a už se dál nesnažil. Jenže ani doma neměl pořádný klid. Jeho všemi milovaný bráška si z něj neustále tropil legraci a dělal mu naschvály. Mnohdy si na něj lehnul a nedovolil mu se ani pohnout, zatímco četl nějakou knížku. A jelikož byl jeho bráška jako malý docela prostorově výrazný, nezbylo mu nic jiného než křičet a vztekle do něj bušit, i když to s ním ani nehlo. Nejhorší pro něj asi bylo to, když mu v jedné hře zabil jeho oblíbenou postavu - a to přitom Elliot hrál poprvé. To to nevydržel, vzal celou klávesnici a mlátil s ní tak dlouho do stolu, dokud z ní nevylétaly všechny klávesy. Vztek prostě neovládal. V jeho dvanácti letech to dokonce přerostlo do takové míry, že po jednom z učitelů hodil knížkou, když ho spolužák vyprovokoval tím, že ho nazval hlupákem. Ihned za to byl bezpodmínečně vyloučen. Musel se učit doma, což bylo pro něj snad ještě větší mučení. Rodiče konečně pořádně viděli, jak je jejich synáček povedený. V žádném případě není hloupý, jen se mu prostě učit nechce, nemá na to dostatečnou trpělivost. Dokázali z něj vypáčit naprosté základy, které zná každé malé dítě ve Třetím kraji. Ovšem nějaké odbornosti a podrobnosti, o tom si mohli jen nechat zdát. Byli z něj naprosto zničení. Zatímco otec tomu unikal tak, že si bral přesčasy v práci, jeho matka to vzala trochu zodpovědněji. Nejdříve šla vše urovnat do školy, kde ho po hodně dlouhém přemlouvání a několika konzultacích se samotným Liamem nakonec vzali zpět, pod podmínkou, že se nic podobného nebude opakovat. Samozřejmě jeho matka na to slavnostně přísahala, takže se Liam teď snaží sekat dobrotu, aby se mohl učit. Jaká to ironie. Když uplynuly tři měsíce od znovupřijetí na školu a matka viděla, že se její syn snaží, přihlásila jej do takového malého týmu, kde byli lakrosoví nadšenci. Dostala na ně tip od jedné její známé, která jí to doporučila jako dobrý způsob vybití přebytečné energie. Skutečně se podařilo. Liama to velmi chytlo a začal tam s nadšením chodit. Ze strachu, aby mu to nebylo zatrhnuto se dokonce přinutil i dvě hodiny denně učit - což je nic oproti tomu, kolik času nad učením tráví Elliot. Za tu dobu si na Hladové hry vzpomene vždy jen v den Sklizně a průběhu arény, jinak nikdy netoužil po tom se do Her dostat.
- cestovní doklad
