Sunday, July 14, 2013

Stephanie Borman

[ stefaný bor-rmen ]

 

    

Player: Maddie

FC: Berit Birkeland

Victory year: 108th Annual Hunger Games

Hobby: Skateboarding

Contact: maddiepond@email.cz

Age: 44 deceased - soukromá poprava

Token: Mini rubiková kostka



[ before the Hunger Games ] I když nepochází z nějakého zajímavého kraje nebo není profík, zvládla by se celkem dobře ubránit. Především tím, že je malého vzrůstu, takže by se dokázala velmi snadno schovat. Kdyby k tomu ale došlo, rozhodně by neopovrhla vrhacími noži. Připadá jí, že je to nádherný nástroj. Mnohokrát sledovala, jak se s touhle zbraní zachází, ale nikdy se jí do ruky nedostala. Nedávali jí do ruky totiž víc věcí, protože moc neoplývá šikovností. Rozbila už mnoho drahých porcelánových váz a shodila několik obrazů. Má totiž velmi nešikovné ruce. Zato ale byla obdařena úžasným sluchem, někdy dokonce slyší šeptat trávu. Ani nemá problém s očima. Ale její nejúžasnější věcí je skvělá paměť. Pamatuje si slovo od slova, co kdo povídal, co kdo dělal, co kdo nosil. Neovládá tedy žádné zbraně, ale dost se jí líbí práce s jedy a všemi možnými bylinkami a jedovatými neřády. Také se vyzná v energii, ví, jak funguje slunce, a malinko rozumí i elektronice. A ráda běhá, rychle a vydrží někdy až děsivě dlouho. Dobře se jí při běhu přemýšlí. Už od narození je ještě ke všemu obdařena zvláštní schopností, je to vrozená empatička. Dokáže vycítit pocity člověka, jaký je, jako nějaké zvíře. Když se na sebe dívá a porovnává se s ostatními, vždy se zděsí. Připadá si jako nějaké zlé strašidlo. Všichni ti lidé, s obrovskou nenávidí v srdci, má z nich strach. Dokáže tedy poznat zlého člověka, dokáže si vybírat mezi lidmi. Děsí se sama sebe, že ví, jak lidé přemýšlí, a že to používá.

[ the days after ] Když zašla do výcvikového centra, vlastně tam toho tak moc ani nestihla, spíše se jenom podívala na svoje milované vrhací nože, dokonce se i několikrát trefila do terče a v házení se ten den dost naučila. Ze zbraní můžeme ještě podotknout mačetu, která se stala její nejlepší kamarádkou v aréně, ale ono není nic těžkého nějakým nožem bodat do člověka. Hry hodně rozšířily její představivost, jakmile uvidí nějakou zajímavou věc, celkem rychle ji napadne, jak ji použít, aby vás co nejvíce zranila. Tyhle myšlenky se ale snaží potlačovat a vůbec si nepřipouští, že jsou její. Aby to však přeci jenom nějak vypadalo, že je na své vítězství hrdá, začala si více rozumět s elektronikou a se všemi těmi drátky. Nesmírně ji baví nechávat něco shořet a takhle strašně ráda ničí věci. Když se potřebuje znovu hýbat, vyjede si po kraji na skateboardu, který jí velmi pomohl v aréně, ale na něm se má ještě stále co učit. Nakonec začala skládat puzzlíky, nemusí při tom vzpomínat, cvičí si svou šikovnost a také paměť a navíc se nad nimi může na několik dlouhých hodin zabavit.


[ before the Hunger Games ] Nikdy v ruce nedržela žádnou zbraň, takže když na to přijde, neví, jak se používají. Velmi se snaží něco pochytit z obrázků, ale neví, jak by si vedla s něčím takovým v ruce. Při plném vědomí nedokáže nikomu ublížit, je jí všech líto. Nedokáže se dívat na utrpení ostatních, všechno to strašně prožívá. Co se týče nějaké fyzické připravenosti, neumí ani plavat a není moc silná. Je nešikovná, všechno kolem sebe rozbije, ale dokáže se pohybovat celkem tiše. Má trošku strach z výšek, ale vždy si to uvědomí pozdě, až když někam vyleze. V tom případě ztuhne a nikdy s ní už nikdy nepohne, dokud se sama nerozhodne. Když je v záchvatu, je doslova neovladatelná, ani sama nemá nad sebou kontrolu. Stává se z ní jiný člověk. Také si sama sebe dostatečně neváží, připadá si jako parazit živící se pocity ostatních. Je si vědoma, jaké v ní žije monstrum, a chce ostatní před sebou ochránit. Udělá pro ostatní, zvláště pro ty, které si oblíbí, cokoli, takže si dokáže ublížit i sama. Kdyby se dostala do arény, byl by to pro ni konec.

[ the days after ] Největší slabinou pro ni nyní je absolutní nevědomost o nebezpečí. Z toho jejího „trošku mimo“ je teď najednou „hodně mimo“, takže se nevěnuje žádnému cvičení se zbraněmi, se kterými by mohla někomu doopravdy ublížit. V aréně jí to jednou stačilo. S překonáváním všeho, z čeho má strach, nijak nepokračuje, ani nezačala, spíše se teď bojí ještě více věcí. Výšky, lidé, krysy a samozřejmě všichni zlí splátci ve snech. Stále neumí plavat, kdyby měla vlézt do vody, nikdy by ji tam přes její odpor nedostal, ale vodu samotnou má ráda. Při Hrách sice nepřišla o žádnou končetinu, ale ještě chvíli potrvá, než se jí vrátí cit do špiček prstů, takže zatím necítí téměř nic, tudíž je schopna se jakkoli zranit sama. Přestala se vídat s lidmi, aby v nich neviděla něco strašného. Také moc neřeší, co se o ní povídá, takže je schopna si jediným slovem zkazit svoji reputaci. Od té doby, co vylezla z arény, se jí drží mnoho psychických nemocí. To je dost velký problém, protože není schopná normálně fungovat, pokud do ni někdo nenacpe hromadu léků a antidepresiv. To, že má deprese z toho, kolik lidí umřelo a že někoho také zabila, to je celkem i normální u citlivějších vítězů. Přidala se k tomu úzkost a schizofrenie. Pořád kolem sebe vidí různé lidi, kteří na ní mluví a jsou nepříjemní. A hlavně si neuvědomuje, že neexistují. Teda hodně doktorů to s ní probíralo, takže to ví, ale nechce tomu věřit. Je to už nějaký pátek, co vylezla z arény. Za tu dobu se stala dost závislou na prášcích, bez nich se zase dostává do různých stavů a také může chytit pořádný absťák.


[ before the Hunger Games ] Steph pochází z Pátého kraje, z té bohatší části. Vždy měla všeho dostatek, nikdy netrpěla hlady, nikdy nepoznala nedostatek, nikdy si nemusela brát oblázky. Její rodina je jedna z nejbohatších v kraji, avšak ne natolik vlivných, aby se o ně někdo zajímal. Má staršího bratra, který už je odrostlý slosování, a mladší sestru, kterou to bude ještě čekat. Moc se o svou rodinu nezajímá, všechno je jí ukradené, protože má pro svou schopnost strach být občas s cizími lidmi, ale nade vše miluje svou mladší sestřičku, Ashley. Vidí v ní samu sebe, ještě nezkaženou tímhle strašlivým světem, takže se jí snaží před vším chránit. Jinak je však Steph černou ovcí rodiny. V hlavě se jí to malinko pomátlo, už je to nějaký pátek. Moc nemluví, pokud se však nerozpovídá po nějakém citovém vypětí. Všechno strašně prožívá, je velmi snadné se jí dostat do srdce. Hodně přemýšlí, i když svoje myšlenky neposlouchá, pohybuje se jako stádové zvíře. Byla tak vychována, je poslušná a uctivá. Avšak když má svou chvilku, je až hysterická, pláče, křičí, kope kolem sebe. Vlastně tohle všechno začalo, když její nejlepší kamarádka z dětství zemřela v aréně. Steph má dodnes strašlivé bolesti hlavy, pláče pro své přátele a špatně se vyrovnává s jakýmkoli citovým vypětím. Nikdy se však nestala zlou, ve svém normálním stavu a při smyslech by nikdy nikomu neublížila. Ochraňuje všechny kolem sebe, i na úkor svého pohodlí. I když je bohatá, nezapomíná na ty chudší části kraje, dokonce někdy chodí pomáhat na brigády. Lidé už si zvykli nespojovat si ji s její rodinou. Avšak ani její rodina ji nezavrhla. Tichými pohledy si v její přítomnosti říkají vše, co by neměli. Je velmi nepravděpodobné, že by se dostala do Her a takovýmto malým počtem zápisových lístků, takže se nijak speciálně nepřipravuje. Chodí do přírody, to ano, ale většinou hledat skřítky a duše stromů. Věří na všechno, co jí ostatní poví, ale nevětří všemu, co se k ní dostane. Má mnoho přátel, o které se bojí. Miluje lidi, nějakou zábavu, ještě ke všemu naprosto malé děti, protože ty nejsou ještě tak zlé jako tenhle svět, ještě nejsou zkažené. Ráda všem pomáhá, ale nikdy na nikoho nedá dopustit, ani na sebe, na svou rodinu nebo na svůj kraj.

[ the days after ] A potom se jako zázrakem stalo, že se Steph z arény vrátila. Ona sama to rozhodně nečekala, i když zemřít se jí nechtělo. Především pro své přátele. Ještě před dávnými časy se velmi dobře seznámila s malou a roztomilou Karou z osmičky, z čehož vyplývá, že byla tak trochu rebelka, když chodila za plot a seznamovala se s ostatními lidmi. Ale Kara byla vybrána ročník před Steph a když vyhrála a rok na to tuhle holku z Pětky vybrali také, bylo jí jasné, že umřít nesmí. A také to nějak zvládla. Celý pobyt v aréně i v Kapitolu si však velmi užívala. Stále miluje všechny lidi, ráda si popovídala s lidmi z jiných částí Panemu. Když přišlo na umírání a zabíjení, až do posledního okamžiku se od toho všeho držela dál. Jenom se svými spojenci přežívala a vozila se v popelnicích. Až poslední den, kdy měla všeho dost, dokázala mačetou probodnout i svého krajana. Ještě při vítězném rozhovoru se chovala a vypadala jako naprosto spokojená plátkyně, která prostě přežila. Zlom nastal až po příjezdu do kraje, když se odstěhovala od rodiny a sama se zabydlela ve Vesnici vítězů. Všeho jí začalo být líto. To, že spoustu tak skvělých lidí umřelo, aby ona sama mohla žít. Všichni tak narychlo seznámení jí začali chybět. Byla moc sama, takže si začala vymýšlet obrazy lidí z arény, občas si s nimi povídá a žije si, jako by s ní stále byli. Neuvědomuje si ani si nechce uvědomovat, že skutečnost je značně jiná. Ztrácí se mezi těmito dvěma světy, je teď značně rozhozená, klidně celé hodiny dokáže jenom sedět a zírat do prázdna s mrtvým úsměvem na tváři. Nemá u sebe nikoho, kdo by ji zase hodil zpět do reality. Na rozdíl od těchto chvilek dokáže být znovu pěkná hysterka, když se bojí o někoho sobě blízkého nebo když se ve svých představách vrací zpátky do arény. A když má náladu na něco mezi tím, přeci jenom je u ní nějaká změna viditelná. Přestala celkem myslet na ostatní lidi, na svůj kraj, víceméně se jim začíná vyhýbat, nebo se s nimi nezastaví a nepopovídá si. Nestojí o ně, nestojí o jejich péči ani o jejich pomoc. Ani nestojí o cizí názor. Přestala si lidí vážit, protože teď, když už si připustí, jací jsou to sviňáci a jak se jako další velký sviňák vrátila z Her a dokáže to u každého poznat, jí jsou všichni nesmírně ukradení. Nicméně většinu svého života teď už bude jenom zalezlá za skleněnou stěnou a bude jenom přemýšlet a držet tiše palce svému kraji. To jí ovšem vydrželo jenom do doby, než se stalo přesně to, co jediné nechtěla. Ashley, její nejmilovanější člověk na světě byla vybrána. A zrovna tenhle ročník Her neměl žádného vítěze. Steph to na několik let doslova zabilo. Nemluvila, nevycházela ze svého domu a prostě ani neexistovala. Vydrželo jí to dlouho, než přestala litovat sama sebe. Protože takhle ničeho nedosáhne. Takhle nezachrání svojí sestru – to, že už je dávno po smrti, je maličkost. Její nová teorie jí říká, aby se začala chovat jako ona. Takhle to pro Steph funguje. Co by dala za to, aby její sestra žila a ona zemřela místo ní. I do té arény by vlezla. Takže bude lepší, když se na Steph zapomene, protože ta je teď mnohem energičtější, kdy se snaží vychovat nové vítěze pro svůj kraj, dělá pro ně první poslední, šťastná, protože si konečně začala vážit lidí, co kolem sebe má, svého vztahu s Theodorem, rozhodná a snad i trochu bláznivá, aby zaplnila to prázdné místo po Ashley.


× Theodor Finnigan - Theo je kluk, kterého miluje. Celým svým srdcem. On je ten, o kterém ví, že je jediná skutečná věc v jejím životě, i když má nejrůznější halucinace, tak ví, že Theo pořád existuje a že je schopný se o ni postarat. V jeho společnosti se nebojí a cítí se v klidu. Nějak tak ví, že jí její city opětuje. Škoda, že se vidí jenom občas, protože nejsou spolu v kraji, ale jinak je celý svět jejich. Spolu jsou kouzelní, protože jak jsou oba dva naprosto mimo společnost, tak jsou nejdřív rádi jeden za druhého, že vůbec někoho mají.

other worlds

stranger2s.jpg